Zkalené vody světa emocí – Proč jsme tak zmatení

Musela jsem to napsat. Doporučuji přečíst si až dokonce. Článek podle knihy Řeč emocí od Karly Mclarenová a také z mých zkušeností a vhledů.

Někteří označují hněv za negativní emoci a pocit štěstí za pozitivní emoci. Někdy nám je doporučováno, abychom potlačovali své upřímné ,,negativní emoce,, a předstírali ,,pozitivní,,.

Společensky přijatelný pohled dělí emoce na dobré a špatné. Tedy takto, hm?

Kategorie ,,špatných emocí,, je obsáhlá:

Smutek – když trvá dlouho, je jednoznačně špatný…

Deprese – je špatná..

Hněv – je špatný, rovněž podrážděnost, či oprávněné rozhořčení a zlost.

Zuřivost a běsnění – je obzvlášť špatné..nenávist o té ani nemluvě..

Závist je zlá a zlá…

Strach je natolik špatný, že se honosíme slogany, které ostatním hlasitě oznamují, že my se vůbec nebojíme. Tudíž i všechny emoce založené na strachu jsou špatné.

Úzkost, nervozita, starost jsou špatné a panika je na nemocnici…

Pocity viny a studu jsou natolik špatné, že už ani nevíme, co znamenají.

Neustále jsme vedeni a nabádáni, abychom své emoce dobré vyjadřovali, nebo spíše častěji abychom špatné emoce potlačovali a umožnili tak druhým lidem cítit se lépe.

Kdo pociťuje jakoukoliv jinou než lehkou, čerstvě vonící emoci je vnímán jako špatný. Není to Nic proti tomu být v lehkosti…

Mnozí, které trápí oprávněné emoce, jsou vykázáni na okraj společnosti, aby neubírali prostor veselosti a povrchnosti.

A jak to tedy je?

Prošla jsem si, tím, čím  jsem prošla a procházím.

Emoce jsou, každá emoce je.

Jednáš emotivně!

Setkali jste se s tou to větou?

Emoce nejsou našim nepřítelem. Jsou součástí naší psychiky, součástí nervového systému, součástí socializace, součástí naši lidské podstaty.

Nemít pocity znamená být odloučený, netečný, v podstatě neschopný vytvářet vztahy.

Emoce nejsou našim nepřítelem a přesto je ponižujeme, vytěsňujeme…

Je mnohem snazší zostudit rozhněvanou ženu, dělat si legraci z plačícího muže než podpořit jejich společensky nepřijatelné emoce.

Emoce bývají i démonizovány, jsou viděny jako slabost, když se objeví.

Neznamená to, že v tomto článku vyzdvihávám emoce, ale také je nechci ponižovat a zneuctívat. Proto vznikl tento článek.

Pokud k emocím přistupujeme uctivě, žádnou z nich nevyhošťujeme. Místo toho se snažíme vytvořit prostor někde ve středu, kde všechny emoce mohou existovat a fungovat.

I ve

1. vyjádření emocí, když jsou velmi silné potřebujeme podporu, potřebujeme se naučit emocionální dovednosti, bez nich se můžeme cítit v pasti. Obzvlášť v . depresi. Potřebujeme někoho, kdo je nablízku, s kým bychom si mohli promluvit. Vnímavá, vědomá kamarádka, partner, terapeut, psycholog, kouč…

2. Nebo emoce vytěsníme, odevzdáme je vnitřnímu světu, kde doufáme, že zmizí nebo se promění či zůstanou skryty. Problém je ten, že jestliže emoce zasuneme zpátky odkud přišly tedy náš vnitřní prostor, vytvoříme nepříjemný zkrat v psychice a tedy může emoce – zadupaná energie způsobit tik, nutkavé jednání, psychosomatické nemoci, závislosti, neurózy.

3. Když neustále dokola vyjadřujeme silné emoce může se vyrýt stopa v mozku. Mozek se tak postupně naučí jak zuřit nebo být úzkostný. Mozek se prostě učí schopnosti jak zacházet s pocity.

Potřebujeme se naučit pracovat s emocemi.

Jak? Tak to už nechám na Vás.

Můžete vyzkoušet např.: Malování bez hranic – Obrázky z přítomnosti promlouvají něco jako arteterapie v praxi. Píšete emoci a malujete. Vede k sebepoznání k sebeúctě. Léčí, obohacuje, motivuje. Můžete se nechat provázet touto ,,terapií,,.

Malování-Obrázky z přítomnosti promlouvají | Pa.Vla

Můžete si přečíst knihu od Karly Mclarenové – Řeč emocí. 

Můžete se nechat koučovat.

Koučování | Pa.Vla

Rozloučím se motem.

,,Vše přijde ve správný čas,,

Ahoj

Pavla