Odmítnutí
Podle Lise Bourbeau existuje pět typů zranění, které člověku brání, aby byl sám sebou.
Odmítnutí – Opuštění – Ponížení – Zrada – Křivda
Knihu Uzdrav svá vnitřní zranění mám v knihovničce 5 let a teď dozrála doba, kdy zranění objevuji a léčím. Je to úžasná doba.
Ráda bych Vám zranění představila a vytáhla je na Světlo, které léčí a když jej cítíte a objevíte, cítíte se jako znovuzrození.
Tak jdu na to.
Odmítnutí
Co to znamená? Vypudit – odstrčit s odmítnutím – odehnat – nesnášet – nepřipustit – odstarnit
Vypadá to krutě.
Odmítnout znamená nechtít po boku dítě. Je to zranění, kterým když trpíte, cítíte se odmítání jako člověk a cítíte i odmítnutí ve svém právu existovat.
Vzniká velmi brzy, řekla bych už v prenatálním období.
Velmi často se stává, že rodič nemá v úmyslu dítě zavrhovat, ale to se cítí stejně odmítáno při sebemenší příležitosti.
Dokud není zranění uzdraveno, oživuje se v dospělém těle velmi snadno. Dospělák se cítí odmítán, i když tomu ve skutečnosti tak není.
Když se dítě cítí odmítáno, začne si tvořit masku únikového typu. Maska, která pomáhá dospělému i dítěti vyhnout se utrpení, které plyne z odmítnutí.
Dítě slyší, že je na to či ono malé, být milován znamená pro jeho tělo, být potlačen. Nadměrně chráněné dítě se cítí odmítáno, neboť vidí, že jej rodiče nepřijímají takové, jaké je.
Únikový typ se raději nepřipoutává ke hmotným věcem, neboť by mu znemožňovaly unikat z reality dle jeho chuti. Na vše hmotné pohlíží trochu s despektem. Klade si otázku, co vlastně pohledává na této planetě a jen stěží se mu chce věřit, že by zde mohl být šťastný.
Jeho nezájem o hmotné věci mu způsobuje těžkosti v sexuálním životě, může si i myslet, že sexualita je překážkou duchovního života.
Poranění dítě prožívá zejména s rodičem stejného pohlaví. On přispěl k tomu, že v tobě rozjitřil zranění a je tedy lidské, že jej možná nedokážeš přijmout a že mu to zazlíváš a že jej třeba i nenávidíš.
Vidíš – li u sebe zranění odmítnutí, pak nepřijetí rodiče stejného pohlaví, vysvětluje tvé potíže přijmout se a mít se ráda.
Únikový typ se považuje za nulu, za člověka bez hodnoty. Z tohoto důvodu se bude všemi prostředky pokoušet dosáhnout dokonalosti, aby získal hodnotu ve svých očích i v očích ostatních.
Příklad:
Dítě chce odejít z domu a rodič mu řekne: Skvělý nápad, jen běž, alespoň nám ubude starosti. Dítě se cítí ještě více odmítnuté a má to rodiči za zlé. Rodič, který odmítá trpí také odmítnutím, ale není si toho vědom.
Únikový typ vyhledává samotu, protože kdyby se mu od lidí dostávalo příliš pozornosti, měl by obavy, co si s ní počne. Je to jako kdyby jeho život ostatním překážel. V rodině, ve skupině se skrývá.
Příklad:
Malá dívka jde za matkou, aby ji pomohla s úkolem. Matka: ,,Jdi poprosit svého otce. Copak nevidíš, že toho mám příliš na práci a on nic nedělá?, Dívka se cítí odmítnuta a může mít úvahu asi nejsem dostatečně hodná – proto mi maminka nechce pomoci a půjde si hledat samotu.
Únikový typ mluví málo a začne – li se vyjadřovat, pak jen proto, aby se pokusil zhodnotit sebe sama, takže jeho slova mohou v očích druhých působit pyšně.
Únikový typ může disociovat, dostávat se do astrálu a může si dokonce myslet, že každý občas létá v oblacích tak jako on. Má často rozptýlené myšlenky, že se potřebuje sebrat, neboť má pocit, že jeho osobnost je rozmetaná na kousky.
Člověk trpící odmítnutím hledá neustále lásku rodiče stejného pohlaví nebo tak svou touhu přenáší na lidi stejného pohlaví ve svém okolí. Jeho utrpení je tak silné, že i nepatrnou poznámku cítí jako odmítnutí a může se objevit nevraživost až nenávist. Bolest je tak silná, že únikový typ je nejnáchylnější k nenávisti. Z horoucí lásky snadno přejde k nenávisti, což svědčí o hlubokém utrpení v jeho nitru.
S rodičem opačného pohlaví má spíše strach, že se odmítnutí dopustí on sám a proto ve svých činech nebo slovech vůči tomu rodiči drží zpátky. Přestává tak být sám sebou. Vyvíjí snahu, aby tohoto rodiče neodmítnul, protože nechce být obviněn z toho, že odmítá druhé.
Čím více únikový typ odmítá sám sebe, tím víc má obavy, že jej budou zavrhovat druzí.
Další vlastností únikového typu je to, že ve všem co dělá hledá dokonalost, je přesvědčen, že když udělá chybu, okolí jej za to odsoudí. A odsouzení v jeho očích znamená odmítnutí.
Protože nevěří v dokonalost své osoby, napravuje to tím, že se pokouší dosáhnout dokonalosti ve svém jednání.
Ego dělá vše možné, abychom neviděli svá zranění. Máme takový strach znovu prožít bolest spojenou s každým zraněním, že se všemi prostředky vyhýbáme tomu, abychom se přiznali, že pocity odmítnutí trpíme jen proto, že odmítáme sami sebe.
Může se stát, že zpanikaření paralyzuje paměť a dotyčný si myslí, že trpí nějakou poruchou paměti a ve skutečnosti jde o strach.
Když se únikovému typu zmocní přílišný strach, tíhne ke sladkostem.
Protože v dětství měl únikový typ potíže poznat sám sebe jako plnohodnotného člověka, má sklony pokoušet se chovat jako někdo jiný.
Dalším prostředkem k uvědomění si, že odmítáme sami sebe je stud. Stud pociťujeme, když chceme skrýt nebo zamaskovat své určité chování. Stydět se za jednání, které vyčítáme druhým, je zcela přirozené, protože nechceme, aby ostatní zjistili, že se chováme stejně jako oni.
Člověk, jenž takto reaguje, není ve svém středu, není ve svém srdci a nemůže být vyrovnaný a šťastný.
Užitečné je si uvědomovat okamžiky, kdy jsi sám sebou a momenty, kdy naopak reaguješ na nějaký podnět.
Posupně se naučíš stát se pánem vlastního života.
A to je úžasné. Být pánem svého života.
Léčení zranění
Uzdravení bude dovršeno když projdeš etapami, kterými vznikaly, ale v opačném pořadí.
Mít rád sebe sama znamená i dát si právo někdy dotknout se druhých tím, že je odmítneš, opustíš, ponížíš, zradíš nebo se ve vztahu k nim dopustíš křivdy.
Obrovskou výhodu v uzdravování zranění vidím v tom, že:
Přeji Vám odvahu vstoupit do tohoto uzdravujícího proudu. Ať si to užíváte a po projití si bolesti, ať bolest ustupuje a Vy jste Šťastní.
Vše uvedené jsem čerpala z knihy Uzdrav svá vnitřní zranění a ze svých zkušeností. Pokud byste se chtěli doptat, můžete mě kontaktovat.
S úctou k Životu
Pavla