Ponížení – jedno z pěti zranění, které člověku brání, aby byl sám sebou

Ponížení – jedno z pěti zranění, které člověku brání, aby byl sám sebou

Někdy jsme tak zblbnutí z toho, co se píše, mluví, že ani nevíme, kdo jsme. A pak se buď uzavřeme sami před sebou nebo propadneme, hodně tomu, co nám trh z osobním rozvojem nabízí.

Mám ráda pomalou cestu, ale chápu, že chceme mít často vše hned a hlavně ať to nebolí.

Když začneme pozorovat své pocity, mysl, naučíme se, vědomě na to zaměřit pozornost, objevíme skrytá zranění z dětství, která nám brání být sami sebou. A když si je zvědomíme, můžeme je začít léčit. Někdo vám řekne léčit světlem, někdo láskou, objetím, povídáním si o tom..

Někdy potřebuje pomoci zvenčí – třeba psycholog, kouč, terapeut, poradní kruh.

Mám to teď tak, že si něco:

• zvědomím,
• procítím a
• dovolím si cítit emoce,
• jsem s nimi nějakou dobu
• a čekám, co mě napadne

Někdy mi pomáhá  světlo (svíčka, obrázek se slunečním svitem),

• někdy láska,
• objetí,
• přijetí sebe sama i to jsem já,
• zavolám kamarádce,
• maluji intuitivním způsobem,
• vše nechám plynout
• nebo sdílím jen tak ve skupině Obrázky z přítomnosti promlouvají.
• Někdy to je ta pomoc zvenčí – teď 9. 2. 2022 je to poradní kruh, kouč. 

A co vidím? Co se děje?

Jsem spokojená, baví mě Život, beru ho jako hru, jak říká moje kamarádka, jde vidět, že si hraju a užívám si života.

Co vidím já je, že se mi prohlubuje vztah s mým mužem, více se přijímáme takoví jací jsme.

Ráda bych Vám tímto článkem přiblížila  zranění, která člověku brání, aby byl sám sebou. A po jeho léčení se člověk stává Tvůrcem, tvoří, baví ho život, řeší problémy a je mu radostně.

                                           Zranění z ponížení – vytvářející masku masochistického typu

Podle Lise Bourbeau existuje pět typů zranění, které člověku brání, aby byl sám sebou.

Odmítnutí (můžete si přečíst v článkuhttps://pa-vla.cz/uzdrav-sva-vnitrni-zraneni-odmitnuti/)

Opuštění

Ponížení

Zrada

Křivda

Ponížení znamená pocit pokoření, urážlivé pokořování sebe nebo druhých. Zranění se probouzí mezi prvním a třetím rokem života. 

K probuzení dochází, kdy dítě cítí, že některý z rodičů se za ně stydí nebo má strach, že se stydět bude.

Zranění vzniká, když dítě cítí, že se mu rodič směje, třebaže to rodič nemyslí špatně, dítě tím zraňuje.

Když je dítě malé a mluví se o něm jako o prasátku, může ucítit z rodičů jejich znechucení a cítit se ponížené a zahanbené.

Ponížení sebou nese i oblast sexuality. Když matka přistihne chlapce či dívku při masturbaci a vykřikne: Nestydíš se, ty čuně, to se nedělá, mohou mít tyto děti problémy se svou sexualitou.

Nebo když dítě přistihne některého z rodičů nahého a pocítí, že rodič se kvůli tomu cítí nesvůj a že se pokouší skrýt, naučí se, že za své tělo se musíme stydět.

Dítě se cítí poníženo, pokud jej rodič příliš kontroluje nebo mu připadá, že nemůže svobodně jednat nebo se volně pohybovat, tak jak by chtělo.

Pokud rodič popisuje chování jiným dospělým třeba to, že si hrálo v bahně, bude se cítit, ještě více poníženo a může si myslet, že rodiče jsou z něj znechuceni.

Dítě, které prožívá ponížení, si postupně vytvoří masku masochistického typu.

                                                                                  Maska masochistického typu

Je to chování člověka, jenž nachází uspokojení a dokonce slast v utrpení. 

Většinu času vyhledává podvědomě bolest a ponížení. 

Dotyčný bude dělat všechno možné, aby se mu podařilo být takový, jakým by ho chtělo mít jeho okolí.

Masochistický typ se cítí nečistý, bez srdce, jako chlípník nebo horší než druzí.

Nerad dělá věci rychle, je pro něj těžké fungovat rychle, stydí se, pokud nedokáže udržet tempo s ostatními.

Chce působit solidně a nechce být kontrolován ostatními a bere si toho hodně na svá bedra.

Když zdánlivě dělá pro druhé první a poslední ve skutečnosti chce jen vytvořit omezení a povinnosti. Cítí se jen zřídka uznán za to, co dělá. Neuvědomuje si, že tím, že dělá první a poslední pro druhé, je de facto snižuje a ponižuje tím, že jim dává najevo, že bez něho by se jim nic nepodařilo.

Až bude masochistický typ v hloubi duše vědět, že je speciální a důležitý, už to nebude muset dokazovat druhým.

Masochistický typ jen těžko vyjadřuje své skutečné potřeby a to, co doopravdy cítí, protože od útlého věku se neodvažuje mluvit ze strachu, že se bude stydět nebo že někdo se bude stydět za něj.

Rodiče masochistického typu dítěti často kladou na srdce, že to, co se děje v rodině, se netýká cizích lidí a že o tom tudíž nemá mluvit. Dítě si tak musí nechat vše pro sebe a musí držet v tajnosti všechny potupné situace nebo chování členů rodiny, za které se ostatní stydí.

Člověk tohoto typu přestane být v kontaktu se svými tužbami, že by se mohl znelíbit matce či otci pokud zastával roli matky v životě dítěte.

Je většinou přehnaně citlivý a sebemenší věc se jej dotkne. V důsledku toho dělá vše možné, aby se nijak nedotkl druhých. Když vidí, že je někdo jeho v okolí nešťastný, masochistický člověk za to hned cítí zodpovědnost. Je přesvědčen, že měl nebo neměl něco říci nebo udělat.

Nejmenší nepatrná kritika vůči jeho osobě u něj vyvolá pocit ponížení a pokoření. Je mistrem pokořování sama sebe. Vnímá sám sebe jako mnohem menšího a méně důležitějšího, než ve skutečnosti je. Nedokáže pochopit, že by jej druzí mohli ze svého pohledu považovat za někoho mimořádného a důležitého.

Má často zvyk brát na sebe zodpovědnost za to, co mu nepřísluší a obviňovat se z toho.

Pro masochistický typ je velmi důležitá svoboda, být svobodný pro něj znamená, že nemá zapotřebí někomu skládat účty, že není nikým kontrolován a že si dělá, co chce a kdy chce.

Když se považuje za svobodného a cítí, že mu nikdo nehází klacky pod nohy, začne zářit a žije život naplno. Ztrácí všechna omezení. V tom okamžiku upadá do extrému hned v několika oblastech najednou.

Např.: přejídá se, nakupuje si moc jídla, příliš mnoho vaří, příliš mnoho dělá, chce příliš pomáhat druhým, moc pracuje, moc utrácí, příliš mluví…Když sklouzne k některým z extrémů tak se stydí sám za sebe, protože se cítí ponížený pohledy či poznámkami druhých. Z těchto důvodů se svobody bojí neboť je přesvědčen, že by začal dělat věci, za něž by se později musel stydět, ať už c sexuální či obecně v sociální úrovni.

Nejvýraznějším strachem je tedy strach ze svobody. Je přesvědčen, že by svobodu nedokázal zvládnout. Podvědomě se zařídí, aby svobodný nebyl.

Další charakteristikou masochistického typu je to, že se trestá a myslí si, že tím dává za vyučenou někomu jinému.

Např.: Žena v hádce vykřikne na manžela:,,Když nejsi spokojený, tak se seber a jdi!,, Muž strhne kabát a odejde, takže dotyčná žena bude sama. Myslela si, že muže trestá, ale ve skutečnosti potrestala sama sebe, protože na ni dolehla samota. Kdežto muž se veselí s přáteli.

Často je znechucen sebou samým nebo druhými. Např.: jsou znechuceni svými rodiči, např: líná nebo vulgární matka, otec nebo matka alkoholik, silný kuřák páchnoucí tabákem, který se potuluje s pochybnými přáteli, smějící se nevhodně atd……

Co se týče sexuality masochistický typ s ní má často potíže kvůli studu. Mladé dívky mají tendence se kontrolovat v oblasti sexu především proto, aby neudělaly ostudu matce, či otci, či babičce, pokud ona zastupuje roli rodiče, kteří většinou dceru úzkostlivě kontrolují. Dcera se naučí, že sex je odporný. Může se stát, že pokud takovou dívku, ženu někdo obtěžuje, uslyšely od rodičů, matek:,,Je to jen tvá chyba, oblékáš se příliš sexy.“ Neměla jsi provokovat. Tento typ reakcí posílí pocit ponížení, studu a pocitu viny.

Mnoho dívek a chlapců začíná tloustnout v okamžiku, kdy se u nich výrazněji začnou projevovat sexuální touhy. Je to výborný způsob, jak nebýt žádoucí, jak se vyhnout obtěžování a jak se podvědomě připravit o sexuální rozkoš. Kolik žen říká:,,Kdybych měla krásné štíhlé tělo, byla bych příliš svůdná a ještě bych začala podvádět manžela nebo chodila bych sexy oblečená a manžel by žárlil. Jde o to, že nedokážou uvěřit, že by si mohli zasloužit rozkoš a tak si podvědomě zorganizují chod života tak, aby se o potěšení v sexu připravili.

Obavy v komunikaci, otevřeně říci, co chce:

• strach, že zraní druhého
• že bude považován za egoistu, pokud odhalí své tužby nebo potřeby
• že bude pokořen nebo ublížen, že mu druhý dá najevo, že je odpad
• že mu někdo řekne nebo dá najevo, že je nehodný

Aby si masochistický člověk uvědomil své poranění způsobené ponížením, měl by si přiznat, do jaké míry se styděl sám za sebe či za druhé a nakolik se naopak mohli ostatní stydět za něho. Navíc by si měl uvědomit, kolikrát ponižuje sám sebe.

Z počátku když si to uvědomí první reakcí je šok a posléze přichází smích. A začne uzdravování. Dalším prostředkem je pochopení, že často přebírá zodpovědnost nebo závazky za druhé.

Matka i otec prožívali také zranění způsobené ponížením.

Léčení zranění

1. Uvědomit si, kterou z masek člověk využívá
2. Prožití vzdoru, pocítění odporu k přijetí zodpovědnosti a ze svých útrap obviňujeme druhé. Může se objevit hněv, vztek, nenávist. A je to v pořádku.
3. Dát sobě právo, že jsi trpěl a zazlíval to jednomu či druhému rodiči. Vždyť jsi byl malé dítě a tvá nervová soustava to nedokázala, nebyla připravena to řešit. Prožiješ soucit se sebou. Odhalíš pravé pocity, jak se cítíš, i nepříjemné, ano je to tak a tak a i to je v pořádku. Dovoluji si to prožít.
4. A pak se staneš sám sebou a zbavíš se přesvědčení, že potřebuješ nadále používat masky na svou ochranu. Zavnímáš a smíříš se s tím, že život je plný zkušeností, jejichž smyslem je naučit se to, co je pro tebe blahodárné. Nečekaně se zbavíš některých zdravotních obtíží. Začneš se mít rád/ráda.

Co mě vede k tomu psát články o zranění? 

Mým přáním je pomoci mužům i ženám najít Tvůrcovství, problémy řešit, ne je zahrabávat pod kobereček nebo odmítat zodpovědnost za ně a obviňovat někoho jiného z nich. Zkrátka abychom Žili, ne přežívali.

Ať slouží pro dobro nás všech i Celku

Pavla V