Kdy to začalo?

Vrátím se do doby, kdy jsem začala uvažovat a cítit, že život, který žijeme, je něco jako film.

Když film běží na obrazovce, můžeme ho zastavit a vznikne nám fotka,  „obrázek“. Ten si možná zapamatujeme a vytvoří se jakási vzpomínka, představa, kterou můžeme, když je potřeba vytáhnout z šuplíku našich vzpomínek uložených v naší paměti.

A tak je to i s našim životem, který se skládá z velkého množství „obrázků“ uložených v našich šuplících v mozku.  Náš mozek je negativně zaujatý, ale chce nás  ochránit.

A ukládá si vzpomínky, které na nás působí, když je vytáhneme nevědomě či vědomě, negativně. Spustí třeba negativní emoce. Můžeme ho naučit novým kouskům, vždyť je neuroplastický, ale o tom v dalším článku..

My ty naše „obrázky“ můžeme intuitivně vytáhnout a vložit na papír – negativní i ty pozitivní, uleví se nám, sníží se napětí, prožijeme radost, katarzi. Můžeme kreslit, psát.

Za mě úžasná technika k uvolnění, zvědomění, propojení reality, opečovávání vnitřního dítěte…

Prožívám slova, slovo, které má energetický náboj. Možná jste si také všimli, že to, co řeknete, se časem splní. Nebo nevšimli..

Před rokem 2012 když mi bylo hodně špatně, můžete si přečíst „Můj příběh“, jsem si vytvořila řadu myšlenek – chci zemřít, chci skončit v blázinci, už aby byl konec.., chci potkat někoho, kdo mě bude milovat, tak že se z toho zblázním a hle ono se to vyplnilo. Smutné? Ne Pravdivé.

A tak se mi to děje stále, už na vědomé úrovni.

A jak to souvisí s mým projektem „Obrázky z přítomnosti promlouvají“?

Slova, která v projektu najdete a přečte si je, jsou také obrázkem. Mohou s vámi zarezonovat, pomoci Vám se někam posunout, najít žebřík z propasti deprese, žít v radosti a klidu..tvořit.  Záleží, co v dané přítomnosti potřebujete. 

Zajímavé je, že někdy nás obrázek, v nějaké přítomnosti osloví, neosloví a za nějaký čas, kdy se objeví nová přítomnost, nás osloví. jak důmyslný je život a s ním osobní rozvoj.

Miluju to. 

Co je to přítomnost?

Vycházím z pojetí Eckharta Tolleho. Inspirovala mě knížka Moc přítomného okamžiku, je to jedna z knih a pohled na život, který mě formoval, měnil, formuje a mění.

Přítomnost je to, co je teď.

Echart Tolle říká: „Už jste někdy něco dělali jindy než v přítomném okamžiku? Myslíte si, že se něco může stát jindy?

Nic se nikdy nestalo v minulosti, všechno se stalo v přítomnosti, nic se nestane v budoucnosti, všechno bude zase přítomnost.“

Jak nádherné a vypadající jednoduše.

Já a vy už asi tušíte, že vypadající ano, ale dovolit naši mysli, aby se nevracela do minulosti a nevytvářela si budoucnost, je někdy hodně těžké. Mě to trvalo 20 let než jsem ji zkrotila a začala mě mysl poslouchat a ne já ji.

To víte, že se ji to zpočátku vůbec nelíbilo, vytahovala z podvědomí, ze šuplíčku hnusy, strašáky, zvláště v období deprese a panických atak to byla síla.

Rozpovídala jsem se, to jsem taky já. Někdy povídalka, někdy naslouchající.

Jak na to? 

Tvořím E – book, kde chci shrnout techniky, metody, které mi pomohly ukonejšit mysl a tím se zklidnit, najít samu sebe, žít si svůj život a ne něčí jiný.

A co dál?

Po tom zjištění a žití jsem jednou seděla ve svém „bezpečném pokojíčku“, mám tam vše, co mám ráda, nemusím respektovat přání někoho jiného třeba mého muže,  jsem si vzala papír a napsala doprostřed slovo Bezpečí a čekala co bude, dýchala jsem, pozorovala dech a hle začala kreslit, propojovat čáry, pozorovat co vidím, tvary, bytosti, reálie a vznikl první obraz.

A tak jsem tvořila, odpočívala, nabírala sílu, uvolňovala stres…

Pracuji ve škole, ukázala jsem techniku dětem, mým kolegům. A jedna moje kamarádka průvodkyně, souputnice životem se na to dívá a říká:“To vypadá krásně? To bys mohla lidem ukázat“.

Víte, co si řeklo mé vnitřní dítě? „To se může někomu líbit, vždyť já neumím kreslit.“ Vždycky jsem si myslela, že neumím kreslit, že strom musí být zelený, židle taková a taková, že oči má jenom člověk. A hle teď takové zjištění a úleva…

Nádhera, já kreslím a ještě mě to baví.

V prosinci 2021 v době kdy jsem měla covid, se objevila myšlenka, propojit „Obrázky“ malované s „Obrázky“ psanými a začalo se rodit miminko Projekt Obrázky z přítomnosti promlouvají. 

Miminko, tvoří se a zase v přítomnosti. 

Posílám dál, ať slouží..

Pa. Vla