„Obrázky z přítomnosti promlouvají“ – Soucit

Soucit

„Neseme si nějaké břemeno, „batoh“ a v něm různá přesvědčení, postoje, názory, touhy….někteří o nich víme nebo nevíme.“

Který postoj vám nabízí vaše mysl?

Já jsem v pořádku, on není v pořádku

„Obrázek“ Pavly V

Mysl říká, jsem král, královna, to jsou mí poddaní, všechno vím, nechybuji, nic nedělám nebo dělám, ale nic nezkazím, za vše mohou ostatní. Všichni mě musí poslouchat. Vždy mám pravdu.

„Obrázek“ Lucie Kolaříkové z knížky Učebnice sebelásky s. 66

„Člověk s tímto postojem se tváří jinak, než jaký uvnitř skutečně je, a často o tom ani sám neví. Svou sílu se rozhodl ukazovat a svou slabost a zranění schovává před okolím, i sám před sebou. Často tento postoj přináší s sebou stavění zdí kolem sebe, například ve formě poučování a opravování druhých. Když bytost udělá chybu a je v takovém postoji, vykrucuje se, protože je pro ni příliš bolestné vzdát se své vyvýšené pozice. Je to pro něj zdánlivě nebezpečné.“ 

Já nejsem v pořádku  a on je

„Obrázek“ Pavly V

Má hodně peněz, je namyšlený, nezaslouží si to a já jo. Na myšlenky navozují emoce, objevuje se závist. Proč to nemám já, také to chci, jak důmyslná je naše mysl. Zapomíná, že si sama vytvořila pocit nehojnosti, stala se oběti, obětí.

Litování, odsuzování, trápení – deprese, sebedestrukce.

Znám ten pocit a cítím ve svém těle místo, kde žije „obrázek“, vzpomínka, na depresi, tělo sčítá rány, ukládá si je, vylézají na povrch, otevírají se, čistí se, léčí se, rány se hojí, zajizvují se, jizva zůstává.

Jizva jako cesta,

cesta, která zarůstá.

Položím květy na cestu,

mou dlaň, která léčí.

Léčí moji brázdu,

hladím si ji očima,

hledám, kdepak je.

Ruku kladu na hlavu,

cítím, jak hladím mozek,

hladím jizvu,

hladím brázdu.

Položím ruce na břicho,

hladím jizvu na střevě.

Miluju své tělo,

tělíčko odpusť mi.

A co dál?

Na světě je tolik krásy. Les, který voní a zpívá, louka šeptající, motýli mávající barevnými křídly, sosáčky nabírají nektar. Sosáček jako trumpeta. Ptáci letící nad hlavou, svoboda, volnost, žádná břemena.

Nebo ano?

„Mé tělo, můj chrám, má láska“. Mí přátelé, rodina,  slunce, které svítí a hřeje. Měsíc – Luna, oblaka plná vody, Kap, kap, prší. Rostliny otevírají svoje pusinky a pijí a pijí.

Mysl si vymýšlí, v tomhle světě nechci žít. Nudí se, mysl může být tvořivá nebo destruktivní.

„Obrázek“ Lucie Kolaříková Učebnice Sebelásky s. 65

„Zpátky nás drží podceňování sebe sama a zříkání se toho, co každému člověku přirozeně náleží. Když nejsem v pořádku nemůžu to mít snadné i kdyby to tak ve skutečnosti snadné bylo. A pokud to snadné je, tak pro jiné, ale ne pro mě. Je to postoj nelásky k sobě, jímž nesmyslně druhé povyšujeme nad sebe a sami se děláme menšími než jsme.“

Já nejsem v pořádku, on není v pořádku

„Obrázek“ Pavly V

Země je místo, kde není bezpečno. Nic tu není hezké. Bude válka, všichni zemřeme.

„Obrázek“ dle Lucie Kolaříkové z knihy Učebnice Sebelásky

„Pobývat občas v tomto postoji je v pořádku a přirozené. Zvlášť když tomu předchází smutná událost. může to být čas pasivity a zpracovávání smutku, který je důležitý a léčivý. Pobývat v něm ale dlouhodobě vytváří zvyk. Negativní pocity – skleslost, pasivita, trpitelství. Výsledkem může být deprese, beznaděj a plná ztráta smyslu života. 

Láska

Já jsem v pořádku, ty jsi v pořádku.

„Obrázek“ Pavly V

Tvoříš, tvořím, tvoříme – jsme v pořádku. Spolupráce, radost, krása, láska. Žiju, žiješ, žijeme. Se smutkem i bez něj. Život.

„Obrázek“ Lucie Kolaříkové Učebnice sebelásky s. 75

Tento postoj přináší velkou vnitřní svobodu. Odpadá mnoho her, manipulací, masek a ke slovu se hlásí autentické Já, takové, jaké opravdu je. Cesta objevování autentického já je dlouhodobý proces, setkáváme se na ní:

  • s vnitřními zákazy
  • s vnitřními příkazy

Můžou nás i chránit a my se vědomě rozhodujeme, kdy dáme autenticitě průchod a kdy raději masku nasadíme. Rostoucí autenticita je tedy spojená s odvahou jít s kůži na trh, ustát i při negativních reakcích sebe sama, přiznat svou chybu a nedostatek. Neboli brát kritiky a útočníky jako jsou v pořádku.

S tímto postojem začneme rozlišovat svůj životní prostor a prostor druhého člověka.

Tento postoj poukazuje na vědomí, že problémy jsou řešitelné výzvy, zdrojů je dostatek, cítíme se dobře ve své kůži, i když je stále, co zlepšovat.

Může se stát, že budeme pomáhat méně často.

Prošla jsem si všemi přesvědčeními. Občas vykukují vzpomínky, přesvědčení, mysl si hraje. Vytahuje „obrázky“, myšlenky se dožadují pozornosti, vidím je jako obláčky, plují, ztrácí se…

Autenticita 

Ještě před rokem by mě nenapadlo, že začnu tvořit projekt „Obrázky z přítomnosti promlouvají“, že si založím blog, Facebook fanpage, Facebook skupinu.

Po zjištění mého typu osobnosti podle Šárky Mikové z knihy Nejsou stejné, po kurzu Mozek jako Buddha od Lucie Kolaříkové, seznámení se s Lucii Šabackou, měsíčním pobytu v domácím prostředí s covidem, rozhovoru s Liou mou kamarádkou, „sestrou“ se autenticita začala hlásit o slovo, odvaha jít s kůži na trh, inspirovat lidi,  začal mě život bavit ještě více.

Objevují se myšlenky (strach)

Co si lidé pomyslí, když si přečtou můj příběh?

Bude je to zajímat, co píšu?

Pozoruji je.

A říkám si:

Když to nezkusíš, nezjistíš to. 

P.S.

A jaký že jsem to typ?

Typ introvertní cítění

Jak se projevuje, že má člověk introvertní cítění jako dominantní funkci?

Každá věc má pro takovou bytost hodnotu a podle toho, jak důležitá pro něj věc je, se rozhoduje, zaujímá tak vnitřní postoj ke všemu, co ho obklopuje, zda je to správné nebo ne.

Je silně ovlivňován, zda je chování jednotlivce či skupiny v souladu s jeho vnitřními hodnotami. Tyto postoje se v průběhu života mění. Bytost nabíjí pocit vnitřní harmonie, a proto často prověřuje, zda je jeho chování autentické a v souladu s jeho přesvědčením a svědomím.

Navenek působí klidně a tolerantně, uvnitř prožívá emoce. Nejlépe ze všech typů naslouchá, nechává druhým prostor a nevnucuje své názory. Dokud nevyhodnotí, že je z hlediska nedodržování lidských hodnot nutné člověka zachránit.

Váží si všeho živého

V dětství potřebují podporu cítit, že jsou v bezpečí.

Když to nemají, má to špatný vliv na jejich sebeúctu, silně o sobě pochybují, tak na jejich tělo.

 

Se soucitem

Pavla V

 

 

 

 

 

 

  Jmenuji se Pa.Vla, Pavla Vlasáková, jméno mi dali rodiče, příjmení jsem převzala od svého druhého manžela, jsem za něj ráda, líbí se mi. Baví mě osobní rozvoj, spiritualita, ráda inspiruji, ráda si hraji. Ve svém projektu „Obrázky z přítomnosti promlouvají" Vám nabízím inspirace, jak o sebe pečovat, mít se ráda, jak žít s dávkou stresu, kterou tělo dokáže zpracovat, jak žít v přítomném okamžiku tady a teď, ukážu vám, jak  objevovat fyzickou energii a chuť žít vlastní život v radosti, klidu, spokojenosti a harmonii. Můj příběh si přečtete zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.