Dýchat a vnímat, vnímat svět smysly dotekem, zrakem, čichem, sluchem. Mysl odpočívá. Mysl je nástroj. Cítím napětí v těle.

Jak se uvolnit? 

Vnímám a pozoruji nádech a výdech, slyším tlukot svého srdce, hladím své srdce a ono hladí mě, srdce, které tluče buch, buch…cítím bezpečí, jsem doma ve svém těle, je o mě postaráno, objímám se, jsem u maminky v bříšku, vidím své ruce, venku jezdí auta, Vladimír, můj manžel se dívá na televizi, kručí mi v břiše, stomie se ozývá, chce se mnou mluvit. Žiju, napětí v těle klesá.

Je mi úžasně?

Ano, žasnu nad tím, jak se mi daří žít, Žít s láskou, radostí, v plynutí a objímání se s mými emocemi (pocity smutku, strachu, hněvu, moji souputníci na mé cestě životem), že dělám, to, co mám ráda – tvořím.

Mám ráda život

Co ještě mám ráda?
Sebe, mou milovanou Pavlínku, bydlící v srdci, hudbu, malování, mé děti a jejich děti narozené i nenarozené, své rodiče, sestry, přátelé, přírodu, přítomnost, mého muže, můj dech, těší mě má práce s dětmi, že je mohu provázet, učit, inspirovat, spolubytí s dětmi, baví mě jejich konání v projeveném světě, jejich chování, touhy, pocity, mám ráda spolusdílení s jejich rodiči  o výchově, o vzdělávání v respektu a úctě k sobě, k lidem, okolí, přírodě, světu, vesmíru. 

Jsem, kdo jsem. Pavla V, Pa.Vla, Pavlička, Pavlíčková, Pájka, Pája…

Vnímám, hmatám, vidím, slyším, čichám, cítím. Je to úžasné. Je. Tvořím si svůj život v životě. Cítím klid. Vše je, jak je.

S Láskou Pavla

,,Obrázek z přítomnosti promlouvá“ – Vzpomínka, představa o životě před rokem 2012

Mám 2 děti, manžela, toužím po svobodě, cítím, že se něco stane, zemřu? Nikdo mě nemá rád, jsem sama, opuštěná. Nemůžu opustit své děti. Nudím se, nic mě doma nebaví, vše dělám z povinnosti. Baví mě má práce, učím děti. Doma si dělám přípravu, čtu knihy, učím se se svým synem, stárnu, je mi 38 let.

A dál?

Začínají mě bavit diskotéky, cizí muži, jenom si přeji, abych se někomu líbila, aby mě měl někdo rád. Je to příjemné to rozptýlení a pocit, že se někomu líbím. Je tu doba, kdy si myslím, že mám ve všem pravdu, jsem dokonalá, pohrdám některými lidmi, zvláště těmi nemocnými. Čas plyne.

Cítím konec života, zemřu, nemůžu vstát z postele. Dívám se na svou ruku a ptám se sama sebe, je to moje ruka? Uvidím ještě někdy mou dceru, nebydlí už s námi. Pláču, nespím, budím se. Nespím 4. noc, mám halucinace, vidím, jak na mě padají kameny. Jdu se léčit?...

"Obrázek z přítomnosti promlouvá" -  Záznam z deníku Pavly V
Léčebna Psychiatrie Třinec prosinec 2012 – diagnóza určená lékaři Úzkostná porucha, Střední deprese, má diagnóza – Volání duše po svobodě, po životě v tvořivosti – cesta z oběti do tvoření

Proč nespím? Bála jsem se být sama. Musím důvěřovat lidem, životu. Ztratila jsem důvěru…opravdovou. Ale nedůvěřuju sama sobě.

Proč? Mám strach, že něco pokazím, špatně řeknu, udělám. Ponižování, kdo?

Proč? Také to nevěděli, nikdo je to nenaučil, nevysvětlil, učili se tak jak já.

Neděle – stabilní úzkost, hlavně večer, deprese, zimnice, průjem, až po neurolu úleva, když myslím, mluvím, zhorší se mi to.Úleva, rodina to možná pochopí, bude doma lépe. Nemusím nikomu nic říkat, pocit, jako by mi někdo chtěl vytrhnout trn z těla, ale nejde to. Mám chuť na sex.

Proč? Všichni říkali, že nic neumím, touha po druhém muži, muž mi nerozumí, neposlouchá mě. Má blok vůči mně. Každému se nemusím zavděčit a nemusí se jim líbit mé chování a je to normální, pšíkání, příval energie, malý.

Vzala jsem si tabletku, je mi lépe – dýchám do břicha, uvolnění – strach, obava, že tabletky škodí, ale pomáhají v krizových situacích. Nesmí se brát často.

Nechci číst horoskopy, věřím lékařům, psychologům, dobrým věcem – láska, děti, lidé ne všem, rodina.

Období tmy (Hledání světla)
Tak jsem doma. Včera mi bylo hrozně, jako bych měla chronickou úzkost, nepřetržité stažení v žaludku, prsa, úzkost, hukot a tlak v hlavě. Bylo to asi tím, že mě rozrušil rozchod s Vladimírem. Jako bych byla trochu dospělejší. Motýl z kukly? Kdo ví. Musím být trpělivá.

Na Štědrý den je mi trochu lépe, odpočívám na slunci a je mi dobře. Uvědomila jsem si, že na některé lidi můžu působit arogantně, v podstatě jsem i já nálepkovala a hodnotila lidi. Všechno dělala povrchně, ne zevnitř, tak jak to chci já.

Štědrý den, byl krásný, pořád nemohu moc komunikovat, pak mám silné tlaky, úzkost, které nejdou ovlivnit. Ráno jsem měla úzkosti, co bude dál. Dělá mi problémy, když myslím na to, co bude dál. Vždy když mě obejme, cítím příval energie. Láska? Dělá mi dobře relaxační hudba, koupel, uvidíme, co bude dál. Dělá mi dobře kreslení.

Není mi dobře, chybí mi Katka. Večer jsem uklidila v ložnici, některé předměty jsem schovala, myslela jsem, že budu spát, pořád to nejde.

Rok 2021

 Vytvářím Projekt „Obrázky z přítomnosti promlouvají", který obsahuje několik článků a příspěvku ve facebookové skupině ,,Obrázky z přítomnosti promlouvají"

„Obrázky“ z přítomnosti promlouvají – Malování jen tak s láskou a radostí
Intuitivní kreslení, má oblíbená technika, jak se zvnitřnit, uvolnit se, zklidnit mysl, tvořit jen tak bez návodu a rad